Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výstavou Prinzhornova sbírka se Galerie hlavního města Prahy vrací k tématu art brut, které poprvé představila v roce 2006 expozicí Art brut, sbírka abcd. Sbírka německého historika umění a psychiatra Hanse Prinzhorna, pořízená ve 20. letech 20. století na psychiatrické klinice v Heidelbergu, představuje ucelený a poprvé také věcně, resp. vědecky pojatý pohled na výtvarnou tvorbu osob s psychickými poruchami, která později ovlivnila řadu moderních umělců (mimo jiné Paula Kleea, Maxe Ernsta, Oskara Kokoschku či Jeana Debuffeta, který na její bázi definoval art brut jako koncept). Ti v těchto dílech nacházeli úplnou tvůrčí svobodu, která není zatížena akademickými a školenými postupy. Expozice 120 nevýznamnějších děl sbírky je doprovázena autorskými medailony, které doplňují pozadí jejich vzniku a dotváří alespoň letmý pohled do duší pronásledovaných vnitřními démony či mystickými stavy. Výstavě rovněž nechybí dobový kontext zachycující zneužití děl některých pacientů nacistickým režimem na výstavě „Entartete Kunst“ (Degenerované umění), jež měla zesměšnit tehdejší uměleckou modernu a avantgardu. Působivá, znepokojivá, strhující – i těmito slovy se dá označit nejen uvedená výstava, ale i obecně díla řazená do art brut jako taková.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.