THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výstavou Prinzhornova sbírka se Galerie hlavního města Prahy vrací k tématu art brut, které poprvé představila v roce 2006 expozicí Art brut, sbírka abcd. Sbírka německého historika umění a psychiatra Hanse Prinzhorna, pořízená ve 20. letech 20. století na psychiatrické klinice v Heidelbergu, představuje ucelený a poprvé také věcně, resp. vědecky pojatý pohled na výtvarnou tvorbu osob s psychickými poruchami, která později ovlivnila řadu moderních umělců (mimo jiné Paula Kleea, Maxe Ernsta, Oskara Kokoschku či Jeana Debuffeta, který na její bázi definoval art brut jako koncept). Ti v těchto dílech nacházeli úplnou tvůrčí svobodu, která není zatížena akademickými a školenými postupy. Expozice 120 nevýznamnějších děl sbírky je doprovázena autorskými medailony, které doplňují pozadí jejich vzniku a dotváří alespoň letmý pohled do duší pronásledovaných vnitřními démony či mystickými stavy. Výstavě rovněž nechybí dobový kontext zachycující zneužití děl některých pacientů nacistickým režimem na výstavě „Entartete Kunst“ (Degenerované umění), jež měla zesměšnit tehdejší uměleckou modernu a avantgardu. Působivá, znepokojivá, strhující – i těmito slovy se dá označit nejen uvedená výstava, ale i obecně díla řazená do art brut jako taková.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.